CO UPLYNULÝ ROK DAL A VZAL

Podrobnosti

8. 1. 2020

Přijde mi, že každý rok nás osud zkouší, co vydržíme.

Ještě jsme se nevzpamatovali z odchodu Kassandry a hned 6. leden byl dalším dnem, který u nás bude zapsán černým písmem. V 16ti letech mi odešel mamánek, holčička jorkšírka s povahou andílka.

Jak tiše žila, tak tiše odešla.

V tu dobu jsme se mohli radovat z Palomky a Phoebe, štěňátek Áji, která měla s Baronkem.

Na květen jsme naplánovali nová štěňátka, ale jak se říká, když člověk plánuje, Bůh se směje. 

Vždycky se o holčičky strašně bojím a z porodů mám velký respekt i přesto, že Amy vždy bez problémů odrodila. Tentokráte Amy po blbém porodu porodila tři a ani jedno jsme nezachránili. Spontální porod zprvu bez jakýchkoliv známek komplikací. Štěňátka byla zadečkem a nožičky pod sebou. Veterinář je z ní tahal, ale bohužel jsme ani jedno nezachránili. Byla jsem z toho moc smutná, ale nejdůležitější, že Amy byla v pořádku.
Už jsem si s říkala, že máme pro tento rok vybráno. To jsem však ještě netušila, jak dalece nás osud vyzkouší.

Na léto vycházela vakcinace pejsků. Jako správný chovatel nechci nic podcenit. Všichni pejsci po vakcinaci v pořádku, ale.....
Odstartovalo období, které nikomu nepřeji. Denýsek (C.I.B., MCh. Midis Double Diamond Deluxe) začal pokulhávat. Napadlo mě, že zřejmě jak si v mládí zlomil patní kost, nyní už v nelých 12ti letech může mít problém s nožičkou. Objednala jsem ho k lékaři, který ho operoval. To bylo ve čtvrtek, v neděli se však už ani nepostavil. V pondělí jsme dojeli na kliniku, Denýska si tam nechali.

Mám velké štěstí, že tam pracuje má vnučka, takže když jsem nemohla já, byla tam ona. On je Denýsek takový můj závisláček, taková srdeční záležitost.  Na klinice byl tři dny, od 5.8. do7.8., následovalo kompletní vyšetření, sonografická vyšetření, RTG, laboratorní rozbory krve ve specializované veterinární laboratoři v Německu, kde špičková laboratoř dělá jak rutinní biochemické a hematologické testy, tak i speciální diagnostiku. Veškerá vyšetření přišla negativní.
Diagnostikována byla posléze akutní polyradikulitida.
Nemoc stejná jako u lidí, vychází z předpokladu, že nemoc je způsobena abnormální T-buněčnou odpovědí v souvislosti s předchozí infekcí, operací nebo vakcinací.
Laicky řečeno je to stav, kdy mozek a mícha fungují tak, jak mají, ale periferní nervy, vycházející z míchy, ne. „Hadrové panenky“, prostě celotělové ochrnutí.
Nejde slovy popsat, co jsem prožívala, načítala jsem všechny dostupné články u nás, na německých klinikách a klinikách v USA, skončila s pravidelným dojížděním do práce a studovala rehabilitace psů a další možnosti léčby.

Denýska jsem si přivezla z kliniky 7.8. jako hadrového panáčka, nicméně odhodlání postavit ho zpět na nohy bylo obrovské. Žádné léky, jen čekat a rehabilitovat? S tím se se nedovedla smířit. Návštěva terapeuta nepřinesla žádnou změnu, spíše naopak.
Denýsek strašně psychicky trpěl že nemohl na záchod. Začal kňučet, než jsem doběhla, počůral se. Nemohl ani štěkat, jen vydával takový hýkavý zvuk. To, že si nemohl dojít na záchod mu nejvíc vadilo, protože funkce mozku nebyly narušeny. Aby neměl proleženiny a nedostal zápal plic, musela jsem dnem i nocí polohovat na podložce z paměťové pěny, chovala a cvičila .
Dočetla jsem se o možné léčbě imunoglobinem, která se používá u lidí, a o té jsem se pobavila s lékařem. Bohužel skoro nikdo u zvířat tuto léčbu neaplikuje, takže ani lékař neměl žádné zkušenosti. Je finančně náročná a výsledek nejistý. Pro mě však to byla další naděje.
Imunoglobulinový přípravek je biologický produkt, který se vyrábí z plazmy.
Bylo tu však riziko na něž jsem byla upozorněna, že snaha může skončit smrtí když se vyskytnou závažné plicní komplikace a ty se údajně se vyskytují u 30% pacientů. U lidí se tyto problémy řeší umělou plicní ventilací. Zvířata umírají.
15.srpna jsme šli na první kůru imunoglobinové terapie. Celkem nám jich lékař naordinoval pět. Bylo to náročné, osm hodin na klinice, ke všemu u prvního podání měl Denýsek alergickou reakci, takže lékař musel přerušit. Další den již byla před podáním imunoglobinu podána protialergická vakcína a tak to šlo pět dní.
Kůru zvládl, byl unavený, ale chuť k jídlu mu to nevzalo. Podávala jsem speciální stravu a přesto nastal další problém, nemohl se vykakat. Klystýry jsme zvládali, horší bylo když přestal čůrat. Ještě že mám tu vnučku napůl vetkou :) . Museli jsme cévkovat a pro Denýska to bylo asi nejhorší období. Ještě, že trvalo jen týden. Občas byl úplně bez zájmu, ale nedala jsem mu pokoj.
Z Itálie jsem objednala na míru podpůrný postroj a pomalu jsme se začali nosit ven, zejména vyčůrat a vykakat.  Ne vždy se nám to povedlo, ale posun byl vidět. Oslavovala jsem každé vyčůrání. „Plavání“ v bazénu, 5x denně cvičení, masáže speciálními olejíčky, polohování, zkrátka péče 24 hodin, ale každým dnem jsem viděla malinké zlepšení. Když pohnul packou, rozbrečela jsem se.
22. srpna seděl a nepoznali by jste, že mu něco chybí. Koncem srpna už perfektně chodil na postroji, samozřejmě s mou malou pomocí, ale to nejdůležitější, jako venčení zvládal bravurně. 6.9. se sám postavil a udělal pár krůčků. Musím přiznat, že mu k jeho a mé snaze nejvíce pomohly naše hárající holky :). V polovině září již pochodoval po bytě jako starý mazák. Venku se ještě bál, zámková dlažba není úplně rovná a zakopával o přední tlapičku. Koncem října již chodil s ostatními pejsky běhat po zahradě. Ještě jak opilý námořník, ale sám. Ke konci roku jsem měla Denýska takového, jako byl na začátku.  

DENIS JE VELKÝ BOREC A VÝSLEDEK JE PRO MĚ TO NEJVĚTŠÍ VÍTĚZSTVÍ.
Strašně jsem se o něj bála.

Chtěla bych moc poděkovat všem co mi pomohli, samozřejmě zejména MVDr. Eduardu Vodřichovi, MVDr. Katrolíně Tejkalové, mé vnučce Kristýně Ježdíkové, všichni Veterinární klinika Praha 5-Zbraslav, ale i přátelům, kteří o problému věděli a moc mě podporovali když jsem propadala beznaději Evě Hybšové, Martině Dryšlové, Mirce Notheis, Jiřímu Špálovi, mé sestře Jarce Slavíkové a neposlední řadě mému muži, který kolikrát ani nejedl :)